Strečink - proč, jak a kdy?

Druhy strečinku (nejpoužívanější):

• Balistický strečink
• Dynamický strečink
• Statický strečink
• PNF

Balistický strečink

Tento druh strečinku je více používán ve sportu. atletice. Využívá hlavně odrazy a švihy, při kterých se natažené svaly chovají jako pružiny. V těchto svalech se aktivuje strečinkový reflex. Pro běžnou populaci ale může znamenat spíše zranění než natažení svalu. Využívá se zejména v rozcvičení před hlavní částí tréninku.

Dynamický strečink

Spolu se statickým strečinkem nejvíce používaný způsob protahování svalů.

S balistickým strečinkem mají společné používání dynamických pohybů k natažení svalu, ale nepoužívá odrazy a pohupy resp. pohyb je více kontrolován.

Dynamický strečink zlepšuje dynamickou flexibilitu a je vhodné jej zařadit do rozcvičení.

Cvičení by se mělo provádět v sériích s počtem opakování 8-12 v závislosti na jednotlivci - které svaly má tužší a jaký typ tréninku ho čeká.

Statický strečink

Aktivní-statický strečink – často používaný je u různých druhů jógy. Cvičící se snaží natáhnout sval pomocí aktivace antagonistické (protilehlé) skupiny svalů a udržení v natažené poloze 10-15 vteřin. Další způsob je, že se do poloh dostaneme sami, kde strečujeme sval a držíme polohu až na okraj natažení, při čemž se sval pomalu prodlužuje.

Pasivní-statický strečink - pomáhá nám strečovat partner (trenér, fyzioterapeut) v uvolněné poloze při které je sval natáhnutý, nejčastěji vidíme na konci tréninku.

Pro dlouhodobý efekt by mělo být trvání statické polohy minimálně 1 minutu. Doporučuje se zejména po tréninku, ale mnoho autorů po silovém tréninku nedoporučuje statický strečink - hlavně na procvičování svalové partie z důvodu mikrotraum (mikrotrhlin) svalových vláken, které vznikly během tréninku. Může tak přijít následně ke zhoršené regeneraci. Statický strečink se nedoporučuje ani po tréninku, kde se trenér nebo fyzioterapeut snaží pomocí cvičení upravit posturální držení těla (zde je spíše vítán v rámci rozcvičení).

PNF

Proprioreceptivní neuromuskulární facilitace patří mezi nejrychlejší a nejefektivnější způsoby zvyšování flexibility. PNF byl původně vyvinut jako metoda rehabilitace obětí mrtvice. Ve skutečnosti nejde o typ strečinku, ale techniky, ve které se kombinuje pasivní a izometrický strečink s cílem dosáhnout maximální statický flexibilitu. U PNF je skupina svalů nejprve pasivně natahována pomocí partnera. Následně cvičící provede izometrickou kontrakci proti odporu několik sekund (5-15), poté sval uvolní na pár sekund a partner ihned pokračuje v natahování dále.

A ještě jedna rada, upozornění na závěr - Někdo nemusí svaly strečovat vůbec nebo by ani neměl jako například hypermobilní lidé (kvůli volnosti vazů kolem kloubů, kde může při dynamickém pohybu dojít luxaci kloubu).

Více o hypermobilitě se můžete dočíst zde.